Film Honza senátorem

Na této stránce je uveden textový přepis filmu Honza senátorem.

Senátor:
„Ahoj Honzo, tvoje máma mi říkala, že jsi hodně zvědavý a stále se ptáš na mé zaměstnání. Jak víš, jsem senátor a myslím si, že práve přišel čas, abych ti řekl něco zajímavého o mé práci.“
Honza:
„To by bylo fajn.“
Senátor:
„Zákonodárná moc v České republice náleží Parlamentu.“
Honza:
„Počkej počkej, zakonodárná moc… a co všechno to zahrnuje?“
Senátor:
„No víš přeci, že žijeme v demokratické zemi, kde je každý svobodný. To ale neznamená, že si každý může dělat co chce. Musí tu být něco, co určuje, jaké chování je správné a jaké ne. To jsou zákony. No a ty zákony přijímají lidé jako já, zvolení zástupci, kteří pracují v Parlamentu České republiky.“
Honza:
„Aha“
Senátor:
„Parlament je tvořen dvěma komorami, a to Senátem a Poslaneckou sněmovnou. Tyto instituce přijímají návrhy zákonů, uzavírají mezinárodní smlouvy, volí prezidenta republiky, vyslovují souhlas s vysíláním našich vojáků do zahraničí a schvalují také pobyt ozbrojených sil jiných států na našem území. Mohou také vyhlásit válečný stav a předkládají prezidentu republiky návrhy na udělelní či propůjčení státních vyznamenání. Dnes si budeme povídat o Senátu - o horní komoře Parlamentu naší republiky.“
Honza:
„A k čemupak jsou dvě komory? Copak by nestačila jenom jedna? Bylo by to jednodušší.“
Senátor:
„ Haha, nestačila, smysl Senátu, tedy té druhé komory, je totiž několikerý. Vyvažuje vliv té první komory, Poslanecké sněmovny, v zásadních a důležitých rozhodováních.“
Honza:
„A jakým způsobem ho vyvažuje?“
Senátor:
„Senát, mimojiné, působí také jako prvek kontroly při schvalování zákonů, čímž zvyšuje jejich kvalitu a zastupuje nejrůznější zájmy, pro které nebývá v dolní komoře dostatek prostoru.“
Honza:
„V ostatních zemích mají také senát, že? Já vím, že ho nemáme jen my v České republice.“
Senátor:
„Velmi správně. Nejstarší senát je ve Velké Británii, ale mají ho třeba i ve Francii, Polsku, Belgii, Spojených státech amerických, Kanadě, Austrálii, zkrátka ve světě je zhruba 70 takových senátů, jako u nás. Ten náš je ale jedním z nejmladších světových, druhých komor, víš.“
Honza:
„A kdy tedy náš Senát vznikl?“
Senátor:
„Honzo, budeš se možná divit, ale je ještě mladší než ty. První senátoři byli zvoleni v roce 1996. Samozřejmě tomu předcházely bouřlivé debaty o zřízení a podobě druhé komory. Senát by v Ústavě zakotven již v roce 1992.“
Honza:
„Kolik je vlastně senátorů?“
Senátor:
„Senát tvoří 81 senátorů, kteří jsou voleni na 6 let. Ale každé 2 roky se konají senátní volby a při nich je obměněna vždy třetina senátorů.“
Honza:
„Ahá, takže 27 senátorů.“
Senátor:
„Správně. A je to proto, aby mohli přijít noví lidé s novými nápady a čerstvou energií a dobře pak reprezentovat lidi, kteří je zvolili. V poslanecké sněmovně je to ale jinak, tam se volí všichni poslanci najednou a to každé 4 roky.“
Honza:
„Prosimtě, a jak se dospělo zrovna k počtu 81?“
Senátor:
„To máš tak, Česká republika je rozdělena na 81 volebních obvodů a každém z nich se volí 1 senátor, který zastupuje právě ten svůj volební obvod, víš.“
Honza:
„Kdo všechno může být senátorem? Zajímá mě, jestli mám jednou šanci být jako ty.“
Senátor:
„Senátorem samozřejmě můžeš být i ty. ale až ještě trochu víc vyrosteš. Jako senátor musíš totiž dosáhnout věku minimálně 40 let v době konání voleb a musíš být občanem České republiky. Pak by ses mohl zúčastnit voleb a možná by tě voliči vybrali. Navrhnout do voleb tě může nějaká politická strana nebo hnutí, anebo můžeš kandidovat jako nezávislý kandidát. Ve volbách pak musíš získat nadpoloviční většinu odevzdaných hlasů, a pokud nikdo z kandidátů nezíská většinu již v prvním kole, dva kandidáti s nejvyšším počtem hlasů postupují do druhého kola voleb. Senátorem se poté stane ten kandidát, který v druhém kole získá vyšší počet hlasů. V případě rovnosti hlasů rozhoduje los. Takže vidíš, že se senátorem klidně můžeš jednou stát i ty.“
Honza:
„No tak to si ještě počkám. A kdo to vlastně řídí, je tam nějaký vedoucí?“
Senátor:
„Vedoucí přímo ne, ale na začátku každého funkčního období, což jsou dva roky mezi jednotlivými volbami, si všichni senátoři zvolí předsedu Senátu a místopředsedy. Jsou také zřizovány senátní výbory a komise.“
Honza:
„Počkeej, teď je toho trochu moc! Co to jsou ty výbory a komise, jak jsi říkal?“
Senátor:
„Výbor tvoří skupina senátorů, která je vždy zodpovědná za předem určené problémy. Na první schůzi každého funkčního období je ze zákona zřizován organizační výbor, který práci Senátu organizuje a koordinuje, a mandátový a imunitní výbor, který např. ověřuje správnost voleb. O dalších výborech, jejichž, počet, název a náplň práce, nejsou zákonem stanoveny, rozhodují senátoři na své schůzi. Jak už z názvu výborů plyne, specializují se na řešení konkrétních problémů. V Senátu pracuje: Ústavně-právní výbor, Výbor pro záležitosti EU, Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost a Výbor pro zdravotnictví a socíální politiku. Každý výbor může také zřídit pro řešení určité otázky podvýbor, ale jen se souhlasem Senátu. Členem takového podvýboru může být pouze senátor. Senát může také zřizovat komise a stanovit jim úkoly. Některé komise se zřizují jako dočasné, pro zkoumání určitého konkrétního problému.“
Honza:
„Promiň, že ti skáču do řeči, ale já jsem také slyšel, že mají senátoři kluby. To jako sportovní?“
Senátor:
„Vlastně máš i máš i nemáš pravdu. Senátoři se sdružují v senátorských klubech podle politických stran nebo politických hnutí, které je jako kandidáty přihlásili pro volby do Senátu. V těchto klubech ovšem nehrají fotbal nebo košíkovou, ale pracují.“
Honza:
„Jasně, já si s tebe dělal trošku legraci.“
Senátor:
„Také mohou pracovat v Senátu jako nazařezení senátoři bez příslušnosti k nějakému klubu. Každý senátor může být členem jen jednoho klubu a k ustanovení senátorského klubu je třeba nejméně 5 senátorů.“
Honza:
„A kde se senátoři scházejí? To musí být pořádně velká budova.“
Senátor:
„Zákonem bylo Senátu přiděleno sídlo ve třech malostranských palácích: ve Valdštejnském, Kolowratském a Malém Fürstenberském. Pro naše schůze ve Valdštejnském paláci slouží Jednací sál, který vznikl rekonstrukcí bývalé Valdštejnovy konírny. Senátoři zde mají pro svojí práci vše potřebné, včetně elektronického hlasování, dokonalého ozvučení, napevno zabudované kamery či napojení na internet v každé lavici. Pokud schůzi navštíví členové vlády, mají zde svá stálá místa. Schůzi řídí předsedající, předseda senátu či některý z místopředsedů.“
Honza:
„A můžu se někdy na tu schůzi přijít podívat a vyzkoušet si sedět v lavici?“
Senátor:
„No, sedět při schůzi v lavici nemůžeš, ale mohli bychom se tam teď jít spolu podívat. Jak senátoři jednají, můžeš pozorovat z míst na galerii, která jsou určená pro veřejnost. Schůzi můžeš také sledovat online prostřednictvím internetu, ale to už musíš mít hotové všechny úkoly.“
Honza:
„A co tam na těch zchůzích děláte?“
Senátor:
„Hlavní činností Senátu je činnost zákonodárná. Každé funkční období senátoři projednají přes 400 tisků z nichž více než polovina tvoří návrhy zákonů. Zákony musí být nejprve přijaty v poslanecké sněmovně a pak sou postoupeny nám do Senátu, kde jsou nejprve zkoumány odbornými výbory - o těch sme již mluvili. Poté na schůzi celého Senátu začíná rozprava. V té mají všichni senátoři možnost se k návrhu zákona vyjádřit či přednést pozměnovací návrhy. Po závěrečných shrnujících slovech již senátoři hlasují.“
Honza:
„V televizi je to často vidět. Vim, že hlasujete takovými tlačítky.“
Senátor:
„No ano, tlačítky. Ale také musí zvednout ruku, aby každý viděl, jak se rozhodli. Takže, nejprve se hlasuje o schválení návrhu zákona, ovšem jen podá-li někdo takový návrh, nezíská-li zákon dostatek hlasů, jsou podrobeny hlasování jednotlivé návrhy změn. Poslední možností je návrh zákona zamítnout. V případě vrácení a zamítnutí hlasují znovu poslanci. Do Poslanecké sněmovny provází návrh zákona zpravodaj, aby poslancům přednesl důvody rozhodnutí Senátu.“
Honza:
„Počkej, zkus to říct trošku jednodušeji, takle tomu moc nerozumim.“
Senátor:
„Honzo, je to jednoduché. Buď zákon schválíme, nebo jej vrátíme s připomínkami k přepracování do Poslanecké sněmovny. Nebo jej zamítneme úplně a opět jej pošleme do Poslanecké sněmovny.“
Honza:
„A to všechno tedy stačí, aby byl zákon schválený?“
Senátor:
„Ne úplně. K dokončení své pouti směřuje návrh zákona nakonec k prezidentu republiky. A i ten má možnost svým nepodepsáním vyvolat nové hlasování sněmovny, která mi i v tomto případě poslední slovo. Nakonec je návrh zákona publikován ve Sbírce zákonů a je to: nový zákon je na světě.“
Honza:
„To je tedy pořádně složité. A taky to zabere asi pořádně času, co?“
Senátor:
„No tak to máš pravdu. Poměrně dlouho to trvá v Poslanecké sněmovně, u nás je celý proces rychlejší. Senát má na projednání zákona 30ti denní lhůtu Honzíku, pokud jej v této době neprojedná, nebo k němu nepřijme usnesení, je návrh zákona automaticky schválen. To ovšem neplatí pro zákony ústavní, které musí být schváleny jak Senátem, tak Poslaneckou sněmovnou a zde žádná lhůta neběží.“
Honza:
„Takže prakticky schvalují jen zákony a nic jiného není čas?“
Senátor:
„Ale vůbec ne. Mají i jiné povinnosti. Mezi nejvýznamější pravomoci Senátu patří např. volba prezidenta republiky. Ta probíhá na společné schůzi s Poslaneckou sněmovnou, tradičně na Pražském hradě. Senátoři také vyslovují souhlas se jmenováním soudců Ústavního soudu. Senát se dále podílí také na obsazování dalších funkcí a organů, zřizovaných zákony, navrhuje společně s prezidentem republiky poslanecké sněmovně kandidáty na veřejného ochránce práv a jeho zástupce. Prezidentu republiky navrhuje předsedu a inspektory Úřadu pro ochranu osobních údajů a volí členy rady Ústavu pro studium totalitních režimů.“
Honza:
„To toho tedy máte hodně.“
Senátor:
„No, to tedy opravdu máme. Ale to ještě není zdaleka všechno. Senát vedle své zákonodárné činnosti přispívá i k naplňování zahraniční politiky našeho státu. Senátoři jsou součástí stálých delegací Českého parlamentu do meziparlamentních organizací, kde se pravidelně zúčastňují jejich zasedání a aktivně zde vystupují. V jejich rámci také vyjíždějí jako pozorovatelé voleb v různých státech a pravidelně se zúčastňují jednání v celém světě. Senátní delegace vyjízdějí na plánované zahraniční cesty k načerpání dalších zkušeností. Představitelé Senátu přijímají také osobnosti z celého světa, které přijízdějí do České republiky, jednají i se svými partnery z parlamentů Evropských i světových.“
Honza:
„To by mě bavilo jednat v cizině. To je teda vysoká politika!“
Senátor:
„To jsem rád. Kromě toho všeho se v Senátu rozvíjejí aktivity, které původně tvořili pouze doprovodný rámec senátorské práce. Získávají si však stále více prostoru a hlavně zájmu. Veřejná slyšení, odborné konference, semináře či diskuse jsou velmi často na mezinárodní úrovni a pomáhají senátorům i odborníkům k objasnění problémů spojených s tvorbou zákonů. V areálu Valdštejnského paláce se také koná mnoho nejrůznějších výstav a kulturních akcí, jako např. křty knih, vernisáže, máme zde i svou výstavní síň. Koná se tu také velké množství koncertů.“
Honza:
„To vypadá, jako byste měli v Senátu vlastní kapelu, haha.“
Senátor:
„Haha, ale jdi! Vystupují zde nejruznější hudební a taneční soubory, zvláště v létě ve Valdštejnské zahradě, kam je zvou senátoři ze svých obvodů.“
Honza:
„Víš, znám jednoho kluka, který má fajn kapelu, to by tam také mohli zahrát.“
Senátor:
„Proč ne, když se domluvíte se svým senátorem. Senátní areál však neslouží pouze senátorům, ale je přístupný i nejširší veřejnosti. Každý víkend jsou historicky nejcenější prostory Valdštejnského paláce otevřeny zdarma pro všechny návštěvníky. Dvakrát do roka jsou organizovány dny otevřených dveří, kdy jsou přístupné nejen reprezentativní, ale i pracovní prostory Senátu. Organizované skupiny si mohou objednat prohlídku Senátu s výkladem o historické budově a o práci Senátu i na všední den.“
Honza:
„Ale o to se snad už senátoři nestarají…“
Senátor:
„No jasně že ne. Odborné, technické a organizační zabezpečení činnosti Senátu zajišťuje Kancelář Senátu, kterou řídí vedoucí, jenž zastupuje Kancelář na venek a je zodpovědný za její chod. Pracovníci kanceláře se starají o to, aby senátoři mohli v klidu pracovat. Starají se také o využívání Valdštejnského paláce. Senát totiž prosazuje, aby tato unikátní, historická stavba, byla co nejvíce otevřena pro veřejnost.“
Honza:
„A proč je ten palác tak významný?“
Senátor:
„Dokonce se o něm hovoří jako o jednom z nejdůležitějších a nejkrásnějších barokních paláců Evropy. Je to palácový komplex, který dal na začátku 17. Století vystavět jeden z nejmocnějších a nejbohatších šlechticů té doby, Albrecht z Valdštejna. Palác měl svou velkolepostí zastínit i Pražský hrad. Přes konfiskaci, provedenou po Valdštejnově smrti v roce 1634, zůstal celý objekt v majetku Valdštejnou až do roku 1945. Jízdárna paláce je hojně využívána jako výstavní prostor. Ke komplexu náleží rovněž nádherná zahrada, kde jsi si také jistě všiml saly terreny – to je ten prostor, kde se v létě konají koncerty. Valdštejnský palác je opravdovým skvostem, který přijíždějí obdivovat lidé z celého světa.“
Honza:
„No, jenom si představuju, že bych tady měl brigádu na mytí oken. To by mě trvalo aspoň rok. Dědo, a kdybych o tom všem chtěl povědět kamarádům, kde najdu všechny informace? Víš, kdybych snad na něco zapoměl.“
Senátor:
„To je jednoduché. Nejlepší to bude na internetu. Zadáš si www.senat.cz a na této stránce nalezneš plno zajímavých informací. Nebo kdybys je sem přivedl, můžete zajít do našeho informačního centra, tam vám poradí snad úplně se vším. No a kdybys toho ani tak neměl dost, můžeš pravidelně číst náš časopis Senát, který vychází čtyřikrát do roka a je k dispozici ve většině velkých knihoven v Čechách. Tak co, spokojen?“
Honza:
„Teď se mi ale zdá, že mám dvakrát takovou hlavu, ale bylo to dost zajímavé. Už jsem se rozhodl – budu senátorem.“

Zpět na předchozí stránku